Italský klobouk alpinský pro mužstvo vz. 1910

Alpinský klobouk z šedozelené plsti je charakteristickým poznávacím znamením československých legionářů z Itálie. Klobouk původně určený pro elitní lehkou pěchotu italské armády byl legionářům dovolen nosit pro jejich vysokou bojovou morálku a efektnost. Ve 20. letech se ujalo přesvědčení, že jim byla tato čest udělena jako „nejlepšímu italskému útvaru na horských frontách“. Klobouk tak podobně jako útočný nůž „pugnale“ či červeno-bílé vyložení legionářům propůjčoval vážnost u ostatních jednotek italské armády a civilního obyvatelstva.
Označení příslušnosti k legii se na klobouku proměňovalo a na tomto konkrétním kusu jde již o poslední ustálenou formu. Na přední straně klobouku je černě vyšitý sokol s kulatým štítem s národními barvami na prsou. Původně legionáři používali standardní italské ozdobení klobouku v podobě havraního či orlího pera a tzv. „nappine“ umístěné v koženém (či u poddůstojníků a důstojníků textilním) okolku na levé straně klobouku. „Nappina“ je bambule vytvořená z barevné vlny na dřevěném jádru. Barva použité vlny určovala číslo praporu, u kterého vlastník klobouku sloužil. Legionáři si velmi často a jako v tomto případě původní černá pera nahrazovali pery sokolími a původní „nappina“ postupně nahradil sdružený znak odboje podšitý látkou v barvě praporu. U tohoto kusu sdružený znak odboje či „nappina“ chybí.

Z pamětí italského legionáře Josefa Dudka:
„15. května (1918): Místo původně nám vydaných čepic italského vojska dostáváme alpinské klobouky se sokolem. Zároveň odkládáme bíločervené podložení odznaků hodnosti. Bylo to křiklavé a nepraktické. Zůstávají jen bíločervené výložky na límci. Tyto změny se nám zamlouvají. Předně se u nás začíná ujímat frajeřina. Působí dobře i ta okolnost, že alpini jsou považováni za elitu italského vojska. A my chceme dokázat, že jsme lepší než ty jejich nejlepší pluky… Mezi sebou si říkáme, že to nebude tak těžké, neboť známe italské vojáky z vlastních zkušeností, kdy jsme stáli ještě proti nim.“

Zdroje:

http://www.legie100.com/krev-legionare/129627/

http://www.legie100.com/krev-legionare/9016/

Legionářské besedy, roč. 1, č. 10 z 1.7.1926. Str. 280. Online na http://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:08247918-357e-11e9-b32f-005056b73ae5

Bednařík, František. V boj! Obrázková kronika československého revolučního hnutí v Itálii 1915-1918. Praha: Za Svobodu, 1927-1930. Str. 548. Online na http://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:1103e16f-eb5a-4b89-997b-b934803db1e5

Dudek, Josef. Učitel na frontě. Praha: ČsOL a Epocha, 2019. Str. 222.

Charfreitag, Jiří, Špitálník, Zdeněk. Československé legie 1914-1920: Stejnokroje a výstroj. Praha: VHÚ Praha, 2014. Str. 62-77.
Mantoan, Nevio. Armi ed equipaggiamenti dell‘esercito italiano nella grande guera 1915-1918. Venezia: Edizioni Gino Rossato, 1996. Str. 49-51.