Štábní vagon
Každodenní život československých dobrovolců na Rusi v období od března 1918 do konce roku 1920 byl propojen se železnicí. Na koleje se však nestěhovali jen vojáci, ale skutečně celé československé vojsko. Kromě vojáků byla za nejdůležitější považována výzbroj a výstroj společně se zásobami všeho druhu. Do vlaků se ale přesunuly i všechny služby, dílny a většina skladů. Vznikaly pak specializované vagony různého určení.
Štáby jednotlivých jednotek s sebou pak do vagonů přivedly menší či větší kanceláře všeho druhu.
Zpočátku bylo jejich vybavení značně primitivní, ale s postupem času a získáváním nových vagonů byly používány nejen nákladní kryté obytné vozy - těplušky, ale především upravené osobní vozy II., III. či IV. třídy. Vyšší štáby a velitelé se postupně stěhovali do vozů prvních tříd či speciálních služebních vozů vyšších úředníků ruských drah, a to i včetně vozů lůžkových, restauračních či salonních.
Nejrozšířenější byly osobní vozy II. či III. třídy, ze kterých byly vymontovány lavice a přepážky, které byly nahrazené kancelářským nábytkem. Nepostupovalo se podle žádných jednotných předpisů, ale vagony byly vybavovány standardním kancelářským nábytkem, nebo do nich byl nábytek vyráběn z toho, co bylo k dispozici.
Štáby jednotlivých střeleckých pluků tak využívaly 16–22 osobních vozů, což tvořilo cca 5–6 % z vagonů plukovních ešelonů. Štáby divizí měly k dispozici 12–16 osobních vozů a štáb československého vojska dokonce 54 osobních vozů, což tvořilo jednu čtvrtinu vagonů sedmi ešelonů, ve kterých byl převážen tento štáb.
Celkem bylo v 259 ešelonech, ve kterých se přepravovalo čs. vojsko, 531 osobních vagonů všech tříd.
Zde byly vyřizovány nejrůznější náležitosti spojené s provozem vojska, od vedení osobní agendy vojáků, hospodářství jednotky, topografických prací, až po plánování a řízení bojových operací.