Štábní vagon

Každodenní život československých dobrovolců na Rusi v období od března 1918 do konce roku 1920, byl propojen se železnicí. Na koleje se však nestěhovali jen vojáci, ale skutečně celé československé vojsko. Kromě vojáků byla za nejdůležitější považována výzbroj, výstroj společně se zásobami všeho druhu. Do vlaků se ale přesunuly i všechny služby, dílny a většina skladů. Vznikaly pak specializované vagony různého určení.

This content requires HTML5/CSS3, WebGL, or Adobe Flash Player Version 9 or higher.

Štáby jednotlivých jednotek s sebou přivedly do vagonu menší či větší kanceláře všeho druhu.

Zpočátku bylo jejich vybavení značně primitivní, ale s postupem času a získáváním nových vagonů byly používány nejen nákladní kryté obytné vozy – těplušky, ale především upravené osobní vozy II., III. či IV. třídy. Vyšší štáby a velitelé se postupně stěhovali do vozů prvních tříd či speciálních služebních vozů vyšších úředníků ruských drah a to i včetně vozů lůžkových restauračních a salonních.

Nejrozšířenější byly osobní vozy II. či III. třídy, ze kterých byly vymontovány lavice a přepážky a nahrazeny kancelářským nábytkem. Nepostupovalo se podle žádných jednotných předpisů, ale vagony byly vybavovány standardním kancelářským nábytkem, nebo byl do nich nábytek vyráběn z toho, co bylo k dispozici.

Štáby jednotlivých střeleckých pluků tak využívaly 16–22 osobních vozů, což tvořilo cca 5–6% z vagonů ešelonů pluků. Štáby divizí měly k dispozici 12–16 osobních vozů a štáb československého vojska dokonce 54 osobních vozů, což tvořilo jednu čtvrtinu vagonů sedmi ešelonů, ve kterých byl převážen tento štáb.

Celkem bylo v 259 ešelonech, ve kterých se čs. vojsko přepravovalo, 531 osobních vagonů všech kategorií.

Tento vagon získala ČsOL nákupem od Českých drah, a. s. na podzim roku 2012 jako zrušený vůz. Díky rekonstrukci získal svoji současnou podobu za necelé tři měsíce.