Obrněný vagon
Obrněné vlaky se poprvé začaly používat ve válkách v druhé polovině 19. století. Jejich úkolem bylo nejen zajišťování bezpečnosti na trati, ale v době války se zapojovaly do bojových operací, odehrávajících se v blízkosti železnice. Poprvé byl našimi vojáky použit improvizovaný obrněný vlak v březnu 1918 při bojích s německou armádou u železničního uzlu Bachmač. V rámci otevřených bojů čs. legionářů s bolševiky od května 1918 byly obrněné vlaky jedním z nejdůležitějších bojových prostředků naší armády.
Vývoj obrněných vagonů byl postupný. Zpočátku se jedna¬lo o běžné vozy, které byly vyzbrojeny kulomety a čas¬to děly na plošinových vozech. Na citlivých místech byly umístěny materiály k tlumení střel, zpravidla pytle s pískem. Následně docházelo k dalšímu zlepšování obrněných vagonů a začaly se vyrábět specializované vozy i obrně¬né lokomotivy. Jako základ byly zpravidla využívány americké uhelné vozy, do kterých byly namontovány zdvojené stěny vyplněné štěrkem, betonem, pískem či jiným materiálem schopným zachycovat střely.
Takto upravené vagony byly řazeny do samostatných sestav obrněných vlaků, skládajících se z několika obrněných vagonů vyzbrojených kulomety a často i děly, k nim bývaly připojeny těplušky pro posádku a pěší rozvědku a nákladní vagóny na munici a další nezbytný materiál.
Obrněné vlaky, které většinou byly řazeny jako krátké a dobře pohyblivé soupravy, pak byly užívány k průzkumu bojem, palebné podpoře pěchoty poblíž železnice či strážní službě. Snad nejznámějším a rozhodně nejzobrazovanějším obrněným vlakem našich legií v Rusku je obrněný vlak Orlík č. 1. Jednalo se o jediný továrně vyrobený obrněný vlak v našich legiích, vyrobený v roce 1915 složený z vozů Chunchuz 1, Chunchuz 2 a motorové drezíny Zaamurec.