Krejčovský vagon
Řada řemeslníků a lidí mnoha praktických povolání nalezla v legiích uplatnění nejen jako vojáci, ale také jako zdatní pracovníci. V mnoha dílnách, které byly součástí vojenských vlaků, působili jako pekaři, truhláři, ševci, kováři nebo např. krejčí.
V krejčovských dílnách se opravovaly staré nebo šily úplně nové stejnokroje pro naše zahraniční vojsko v Rusku. V původně carské zelené uniformě se bojovalo po celou dobu pobytu na Transsibiřské magistrále. Stejné oblečení ale nosily i některé další bojující strany, a bylo proto někdy velmi obtížné poznat, kdo proti sobě vlastně stojí. Legionáře bylo možné rozeznat podle bílo-červené stužky na čepici, tzv. lentočky, a pomocí hodnostního štítku na levém rukávu. Na pravém rukávu se nosila barevná označení odsloužených let v legiích.
Na návrat do vlasti vojáci poté obdrželi stejnokroj v barvě khaki, kterému se přezdívalo „vladivostok“ nebo „návratovka“. Tuto uniformu si řada mužů nechávala i do civilního života a bylo možné je v něm vídat při slavnostních příležitostech. Poslední šanci se setkat ve větším počtu s tímto stejnokrojem na veřejnosti měli občané Československa na prvního máje roku 1968. Díky politickému „oteplení“ mohli tehdy i legionáři pochodovat v prvomájovém průvodu právě ve svých původních stejnokrojích a dát otevřeně najevo svou příslušnost k prvnímu národnímu odboji.