ČEČEK Stanislav *13.11.1886

Narodil se do rodiny lesmistra na panství statkáře a průmyslníka Daňka z Esse. Absolvoval táborské gymnázium, posléze Českoslovanskou obchodní akademii v Praze a vzdělání ukončil v letech 1904–-1907 na Vyšší obchodní akademii v Lipsku. Poté nastoupil k pěšímu pluku č. 102 v Praze jako jednoroční dobrovolník, absolvoval vojenské studium a do zálohy odešel v roce 1910 jako poručík a velitel pěší čety. Krátce pracoval v bance, v roce 1911 odjel do Ruska, kde se stal finančním úředníkem u moskevské pobočky firmy Laurin a Klement. V době vrcholící mezinárodní krize se účastnil mnoha protirakouských demonstrací, po vypuknutí války se 30. srpna 1914 dobrovolně přihlásil do České družiny. Byl přijat jako vojín do 1. roty, již během výcviku byl jako záložní rakouský důstojník povýšen na podporučíka a stal se mladším důstojníkem roty. V říjnu s ní odjíždí na frontu a zapojuje se do bojové činnosti. Okamžitě na sebe upozornil vzorným plněním úkolům, rozvahou, odvážnými rozvědkami a těšil se velké oblibě svých spolubojovníků. V březnu 1915 byl v akci raněn. Zaujal také své ruské nadřízené, takže a i proto se 11. července 1915 se stáváal velitelem nově utvořené 5. roty. Byl tak prvním čs. velitelem roty u DružinyČeské družiny. Se svou jednotkou úspěšně operoval v podřízenosti 70. a později 21. pěší divize. Dne 6. ledna 1916 se stal velitelem 1. roty, v únoru je Česká družina transformována na 1. čs. střelecký pluk. Čeček svou rotu vedl od štábu armádního sboru v Tarnopolu, vojáci však pod jeho vedením perfektně plnili zadané úkoly, čímž si získali respekt ruských velitelů. Na konci dubna se Čeček účastnil 2. sjezdu Svazu čs. spolků na Rusi v Kyjevě. Po jeho skončení se vrací k bojové činnosti. Dne 7. června 1917 se stává, povýšená povýšený na poručíka, velitelem I. praporu 1. čs. pluku a s ním se přesouvá na pozice u Zborova. Vypracoval také hlavní plán útoku, který konzultoval s dalšími zkušenými frontovými veliteli (např. Husák, Syrový, Švec, Fierlinger a další), a který následně ruské velení schválilo. Sám se pak zapojil do boje a přispěl k celkovému úspěchu akce. Následně se setkal s premiérem Kerenským a měl podíl na jeho povolení neomezeného náboru čs. zajatců pro formování národní armády v Rusku. Následně se 6. září 1917 stává zástupcem velitele nového 4. stř. pluku. Úspěšně s ním bojuje u Bachmače a 1. dubna 1918 se stává jeho velitelem, opět jako první čs. důstojník. Po čeljabinském incidentu byl velitelem Penzenské operační skupiny, prozatímním velitelem 1. čs. stř. divize a podílel se na úspěšném spojení čs. oddílu, dobytí mnoha měst a ovadnutí ovládnutí Transsibiřské magistrály. V červnu 1918 je povýšen na plukovníka a stává se velitelem Povolžské fronty, která měla stát proti Němcům. Chaos v Rusku a aktivity bolševiků a minimální pomoc spojenců tomu však zabránily. V září byl povýšen na generálmajora a v říjnu 1918 odlej do Vladivostoku, kde zastával post velitele Dálného východu. Podílel se na plánování operací, koordinaci s dohodovými vojsky a zajišťoval transport čs. vojáků domu domů do vlasti. On sám se vrátil s 35. transportem na lodi President Grant, která z Vladivostoku vyplula 24. srpna a do italského Terstu doplula 13. října 1920. Pokračoval v armádní kariéře, po repatriační dovolené se stal zástupcem náčelníka Hlavního štábu branné moci. V letech 1921–-1923 vystudoval Vysokou školu válečnou v Paříži a poté zastával mnoho štábních funkcí (mimo jiné se podílel na rozvoji letectví). V únoru 1929 se stal velitelem 5. divize v Českých Budějovicích. Trápily ho však dlouhodobé zdravotní problémy jako následek válečných útrap. V květnu onemocněl, ovšem podcenění těchto problémůzdravotního stavu a velké pracovní nasazení měly za následek, že nečekaně zemřel 29. května 1930 nečekaně zemřel. Jeho pohřeb se stal legionářskou manifestací, u jeho rakve se hluboce poklonil i prezident Masaryk. Žádnému jinému z legionářů se podobné pocty již nedostalo. Za svou službu získal 26 řádů a vyznamenání.

ČÍST DÁLE...