MAŠÍN Josef *26.8.1896

V Lošanech u Kolína se rodině sedláka Aloise Mašína narodil 26. 8. 1896 jediný syn Josef. Vystudoval českou nižší reálku v Kutné Hoře a v letech 1912 – 1915 pokračoval ve studiu na Zemské střední škole hospodářské v nedaleké Roudnici nad Labem, kde i úspěšně maturoval. Krátce na to, v dubnu 1915, rukuje k c. k. pěšímu pluku č. 36 jako jednoroční dobrovolník a po absolvování výcviku odjíždí na ruskou frontu. Už začátkem září 1915 přebíhá u Sinkova na Dněstru do ruského zajetí. Po několika měsících v zajateckých táborech se dozvídá o existenci čs. legií v Rusku a 3. ledna 1915 podává svoji přihlášku. Zařazen je až v květnu 1916 jako střelec k záložní rotě. 1. čs. střeleckého pluku a záhy přijímá i pravoslavnou víru a mění si jméno na Vladimír. Již v červnu 1916 je zařazen do pěší roty 1. čs. střeleckého pluku a v červenci 1917 prodělává legendární bitvu u Zborova a už jako praporčík boje u Bachmače, včetně následných střetů s bolševiky na Sibiři. U Krasnojarsku je dokonce těžce raněn. V únoru 1919 je jako odvážný voják povýšen na poručíka a 18. 12. 1919 opouští na jednom z lodních transportů Vladivostok a v únoru 1920 se tak ocitá v Praze. Záhy je na vlastní žádost zproštěn služby a navrací se do rodných Lošan. Dlouho však v civilu nevydržel a v začátkem roku 1921 se navrací do řad důstojníků nové československé armády a působí u pěšího pluku 1 v Českých Budějovicích na postu velitele roty. Brzy se vyprofiluje jako dělostřelec, absolvuje celou řadu kurzů a je přidělen k dělostřeleckému pluku 5. V dubnu 1928 nastupuje na roční neplacenou dovolenou, vrací se do Lošan a stará se o svojí nemocnou matku. V průběhu listopadu se do služby navrací a působí u dělostřelců v pražské Ruzyni, kde prakticky koná svoji službu až do osudového roku 1938 a průběžně se posouvá na velitelských pozicích až k velení celému pluku. Mnichovská kapitulace jej šokovala a on se s ní nehodlal snadno smířit. V březnu 1939 nehodlá uposlechnout rozkazu o klidu zbraní a hodlá se proti přijíždějícímu Wehrmachtu bránit. Je však včas zastaven a suspendován. Ihned od prvních dní Protektorátu Čechy a Morava se aktivně zapojuje do odboje a pokračuje ve shromažďování stovek zbraní z vojenských skladů pro odbojovou činnost, zvláště pak pro podporu formující se Obrany národa. V průběhu prvního roku okupace začíná Mašín úzce spolupracovat s podplukovníkem Josefem Balabánem a štábním kapitánem Václavem Morávkem. Výše zmínění se brzy zaměřují na sabotážní akce za pomocí výbušnin a také na neméně důležitou zpravodajskou činnost. Tato činnost jim u okupantů brzy vynáší přezdívku „tři králové“ a gestapo po nich začíná intenzivně pátrat. Tito tři bývalí dělostřelci vybudují zpravodajskou ústřednu, ve které se shromažďují informace vojenského, politického a hospodářského charakteru. K dispozici mají i radiostanici a rozvinutou síť kurýrů. Jaro 1941 se pro Mašína a jeho spolupracovníky stává kritickým. V dubnu je zatčen Balabán a 13. 5. upadá do rukou gestapa, zraněn po přestřelce v pražských Nuslích, i Josef Mašín. Gestapem je bestiálně mučen, ale ani přesto neprozrazuje nikoho ze svých přátel a spolupracovníků. Po atentátu na Reinharda Heydricha, v květnu 1942, a po následném vyhlášení stanného práva je Mašín stanným soudem při řídící úřadovně gestapa v Praze odsouzen 30. června k trestu smrti na střelnici v Praze-Kobylisích. Podle výpovědí svědků stihl krátce před výstřelem popravčí čety zvolat hrdě: „Ať žije Československá republika!“ Zanechal po sobě ženu Zdenu, která byla dlouze vězněna v Terezíně, a také dceru Zdenu a dva syny – Ctirada a Josefa. Ti se po únoru 1948, v souladu s odkazem svého otce, zapojili do boje proti komunistickému režimu se zbraní v ruce.

ČÍST DÁLE...