MATOUŠEK Otto *3.12.1890

Životopis:

Na svět přišel 3. prosince roku 1890 v Plzni, kde také absolvoval městskou obchodní akademii a v letech 1910 až 1915 studoval Akademii výtvarných umění v Praze. Mezi jeho učitele patřili například profesoři Jan Preisler, Maxmilián Pirner nebo chorvatský malíř Vlaho Bukovac. Pod přímým vlivem Antonína Slavíčka směřovaly jeho kroky hlavně ke krajinomalbě. Během studií v hlavním městě ještě navštěvoval grafický kurz v Technologickém muzeu. Nedlouho po vyhlášení války narukoval do rakouské armády a odjel s pěším plukem č. 35 na ruskou frontu. Na Strypě upadl 31. srpna 1915 do zajetí a následně trávil dlouhé měsíce v zajateckém táboře Varvarapolje a poté v Suzdalu ve Vladimirské gubernii. Zde si podal přihlášku do čs. vojska na Rusi, kam byl zařazen přesně jedenáct měsíců po svém zajetí, 31. července 1916. Nejprve byl zařazen k záložnímu praporu, následně absolvoval důstojnický kurz v Borispolu a v lednu 1917 byl odeslán do důstojnické zálohy ve městě Bělgorodu. Dne 31. května 1917 byl v hodnosti praporčíka přidělen k 6. československému střeleckému pluku „Hanáckému“, kde působil v pozici velitele výzvědné roty. S tou se zúčastnil tvrdých bojů u Bachmače a jako schopný voják se zakrátko stal velitelem improvizovaných obrněných vlaků. Účastnil se všech bojů od Marianovky po Omsk a poté dále na Tjumeň, Jekatěrinburk a Perm. Na začátku srpna 1918 byl povýšen na kapitána a v říjnu se účastnil jako velitel oddílu pěší rozvědky bojů o stanici Samara. I když kolem zuřila občanská válka, Matoušek byl stále malířem. Do jisté míry se pro jeho dílo stala ovlivňující studijní cesta do Japonska v roce 1919. Do země vycházejícího slunce byl poslán na popud Informačně-osvětového odboru Ministerstva vojenství v Rusku, aby tu studoval hlavně grafiku. Pobýval zde od července do prosince 1919. Odsud si dovezl, mimo jiné, množství pohlednic s nejrůznějšími motivy, které mu později posloužili jako inspirace pro jeho krajinomalbu. Mezi scenériemi Japonských alp či obory v Naře se v Matouškově sbírce nacházeli i pohlednice s klasickou japonskou architekturou. Při svých cestách navštívil mnoho významných a zajímavých míst jako jsou Jokohama, Kjóto, Ósaka, Nagasaki a pochopitelně také Tokio. Po příjezdu z Japonska se Matoušek vrátil ke svému pluku a zde, mimo svých velitelských funkcí, zastával místo spoluredaktora časopisu 6. pluku „Hanák“. Do vlasti se navrátil přes Hongkong, Singapur a Colombo v červnu 1920 na palubě lodi President Grant v hodnosti kapitána štábu. Za svoje působení v legiích byl dekorován Řádem sv. Anny III. stupně s meči a stuhou, Čs. válečným křížem, Čs. revoluční medailí i Medailí vítězství. Koncem roku se Ota Matoušek ožení a dva roky na to se jeho ženě Miladě narodí syn. Uniforma mu přirostla k srdci a on tak zůstal v armádě nového státu. Již v průběhu roku 1922 byl vyslán jako malíř na bývalé zborovské bojiště a při této výpravě také zastával funkci člena dokumentační komise, která exhumovala ostatky Neznámého vojína z Cecovské mohyly a převezla je do Prahy. Místa urputných zborovských bojů Matouška inspirovala k velkému počtu prací. Na toto téma vznikla jeho rukou celá řada linorytů a hlavně obrazů, které byly umístěny i v Památníku osvobození, kde Matoušek pracoval jako výtvarný referent až do roku 1924. Poté byl přidělen k pěšímu pluku 1 „Jana Husi“ v Českých Budějovicích. Po dlouhých válečných letech v cizině nezapomněl na svůj milovaný kraj a roku 1925 zakládá společně s architektem Karlem Chocholou Sdružení jihočeských výtvarníků v Českých Budějovicích. Venkov a příroda rodného kraje Matouška vždy okouzlovaly a proto daly vzniknout nemalé řadě jihočeských krajinek. Po celou dobu byl Matoušek aktivním vojákem a tento fakt také určoval další směr jeho tvorby. Byl úzkým spolupracovníkem redakce časopisu Naše vojsko, pro který vypracoval na 200 obálek ze života čs. vojáků a také celou řadu pohlednic s motivy života vojínů horských a hraničářských praporů. Nejvíce děl však věnoval zpracování bojům našich legionářů v Rusku a to jak malířsky tak graficky. Svoji důstojnickou dráhu zakončil Ota Matoušek v roce 1938, kdy byla jeho kariéra ze zdravotních důvodů předčasně ukončena. Okupaci Československa v březnu 1939 nesl nelibě a zapojil se do odboje v rámci skupiny „Vasil Škrach“. Proto byl v březnu 1943 zatčen gestapem, tvrdě vyslýchán a vězněn v Terezíně a Kladně. Na konci roku 1943 byl odvlečen do koncentračního tábora Flossenbürg, kde dlouhodobě strádá. Dne 19. dubna 1945 byl zařazen do pochodu smrti, který byl naštěstí již 23. dubna osvobozen Američany v bavorském Stamsriedu. Obrazem jeho vlastního utrpení jsou portréty, na nichž je ztvárněn vězeň číslo 2577. Podle databáze flossenbürgského koncentračního tábora nosil na svém úboru toto číslo právě Matoušek. Tato zkušenost se na něm hluboce podepsala a opět jí zasvětil i svoji tvorbu. Ještě v roce 1945 tak vzniká cyklus Koncentrák. I přes prožité útrapy, nebo právě kvůli nim, se po válce rád navrací ke své oblíbené jihočeské krajině a k životu venkovského lidu. Díla zpracovává jak olejem, tak akvarelem. Působí v celé řadě uměleckých organizací, jako jsou Svaz československých výtvarných umělců, nebo Sdružení českých umělců grafiků Hollar. V pozdním období života se věnuje zvláště malování rybníků a lipenského jezera. Během totalitní éry není nijak perzekuován a za svoji celoživotní práci posbírá celou řadu ocenění, jako jsou tituly Řád práce, nebo Zasloužilý umělec. Otto Matoušek zemřel 3. března 1977 v Českých Budějovicích.

ČÍST DÁLE...

Jméno: Otto (Ota)

Příjmení: MATOUŠEK

Datum narození: 3.12.1890

Obec narození: Plzeň

Okres narození: Plzeň

Domovská obec: Plzeň

Domovský okres: Plzeň

Vzdělání: mě.obch.ak.; ak.výt.um.

Zaměstnání: malíř

Prezenční služba u rakousko-uherského útvaru: 35.p.pl.

Rakousko-uherský útvar v době zajetí: 35.p.pl.