LOGAJ Josef *27.7.1887

Kapitán Josef Logaj – organizátor československých legií v Itálii ( 1887 - 1922 ) Josef Logaj se narodil 27. července 1887 v Turovicích č. 24 v rolnické rodině. Jeho otec Josef Logaj a matka Anna, rozená Miková ze Šišmy svýma mozolnatýma rukama zvelebovali půdu našich předků. Malý Josef navštěvoval obecnou školu v Dřevohosticích a na základě rady svých učitelů vykonal zkoušku do třetí třídy měšťanské školy v Přerově a po jejím ukočení navštěvoval dvouletou obchodní školu v Přerově. Potom pracoval jako ekonom a účetní v různých přerovských firmách. V roce 1909 odchází do Prahy, aby si pohloubil své znalosti a vzdělání. Brzy si v Praze získal nové přátele z řad pokrokových českých vlastenců a utvářel si potřebný kulturní i politický rozhled. Pracoval v administraci a později v redakci pokrokového časopisu "Čas" , jenž řídil pokrokový český spisovatel a významný publicista - Jan Herben, jenž byl významný i tím, že jako první otiskl básně tehdy zcela neznámého Petra Bezruče. Později přispíval i do jiných časopisů, kde uveřejňoval články se sociální tématikou. Účastnil se dění v pokrojovém hnutí mládeže a stal se postupně stoupencem politického realismu universitního profesora Dr. T. G. Masaryka. Své články později uveřejňoval v časopisu "Studentská revue" a dopisoval do řady regionálních časopsů na Moravě. Ve svých článcích se mimo jiné zabýval postavením dělnictva v Čechách a na Moravě v rámci tehdejšího Rakousko - Uherska. Jeho články byly výbojné a plné mladistvého elánu. Po vypuknutí 1. světové války v roce 1914 byl odveden k rakouskému pluku č. 3. v Brně a zakrátko byl odvelen na srbskou frontu a později na italské bojiště. Od počátku války v něm uzrával plán na opuštění nenáviděné rakousko - uherské armády, kde naši vojáci zažívali plno ponižování a ústrků od svých velitelů, převážně německé národnosti. Jeho smýšlení však časem vyšlo najevo, a tak byl brzy označen jako "politicky nespolehlivý ". V noci dne 2. července 1915 organizuje přeběhnutí na italskou stranu fronty, ale při přestřelce byl maďarskou hlídkou vážně zraněn na noze. Avšak brzy - po částečném vyléčení - se hlásí do italské armády. Již v lednu roku 1916 navazhuje kontakt s profesorem Masarykem a na základě toho začíná organizovat naše zajatce na italské půdě. Profesor Masaryk mu píše dne 31. května 1916 z Londýna : " Milý pane Logaj, chystám se do Itálie - intervence z distance bohužel nebývá platná. Ovšem, ucházejte se stále o svá práva. Nepřijdu - li já, pošleme někoho druhého. Bližší zprávu o Vašich požadavcích. Pozdravení Vám i kolegům T. G. Masaryk Počátkem roku 1917 dochází v Itálii ke shromažďování válečných zajatců podle národnosti . V městě Santa Maria Capua Vetere u Neapole se tvoří velký tábor zajatců, rodáků z Čech, Moravy a Slovenska. Josef Logaj o tom hned informuje Masaryka. Dne 17. ledna 1917 byl Josef Logaj spolu s přáteli Janem Čapkou a Bedřichem Havlenou zvolen do čela vedení prvního československého dobrovolnického sboru. Druhého dne - 18. ledna 1917 bylo profesoru Masarykovi a Dr. Edvardu Benešovi sděleno ustavení Českého dobrovol-nického sboru v Itálii . Josef Logaj jako "zahraniční jednatel" usiluje o spojení s představiteli našeho zahraničního odboje ve Velké Británii, v USA a v Rusku. Naši zajatci v Itálii neměli tehdy vůbec žádné zprávy o politickém dění, ani přístup k k dennímu tisku. Netušili vůbec, co se v politice a na frontách odehrává. Tudíž Josef Logaj tajně opatřil důležité zprávy a závažné politické nformace a vyvěšuje na oknech dřevěných baráků, kde byli zajatci ubytováni. Tyto zprávy a výstřižky z novin i s jeho vlastními postřehy, v nichž vždy alpeluje na vlastenectví našich krajanů, měly velký význam pro vstup do našich legií. Postupně se utváří časopis "Denní oznamovatel", který spojoval naše krajany s okolním světem. Později byly založeny čaopisy "V boj". a " Zprávy", které rovněž řídil. Svou rozsáhlou publicistickou činností a přednáškami v zajateckých táborech měl Josef Logaj velký podíl na tom, že se řady našich dobrovolníků v Itálii denně rozrůstaly. V létě 1917 se po reorganizaci zajateckých táborů přemístilo do Paduy u Salerna více než 4000 mužů. Koncem října 1917 je Josef Logaj spolu s dalšími čtyřmi organizátory - dobrovolníky - povolán Dr. Edvardem Benešem do Kanceláře Československé národní rady v Římě. Zde pokračoval v propagační činnosti mezi českými a slovenskými válečnými zajatci v Itálii a připravoval půdu pro vytvoření samostatné československé armády na italském území. Přitom neúnavně redigoval časopis "V boj". Stal se hospodářským referentem úřadu. Do všech zajateckých táborů byly rozesílány zprávy a informace o formování naší zahraniční armády. Zároveň bylo působeno na italskou vládu, aby usnadňovala soustřeďování našich válečných zajatců. Za mimořádného úsilí tehdejšího plukovníka Dr. Milana Rastislava Štefánika - již od roku 1917 a intenzívně od 18. února 1918 v Římě - bylo nakonec jím vypracováno skvělé memorandum, které předložil 14. března 1918 představitelům italské vlády a generálnímu štábu. A tak byla konečně v měsíci dubnu 1918 italskou vládou povolena Československá armáda v Itálii a smluvně stvrzena italským ministerským předsedou V. E. Orlandem a také plukovníkem Štefánikem. Byl to mimořáný úspěch. Dokonce i italský ministerský předseda prohlásil, že je to první mezinárodní dokument, který potvrdil skutečné uznání samostatného československého státu. A za jeho uskutečnění bylo připraveno bojovat už 10 tisíc československých dobrovolníků - vojáků Byl to velký úspěch i v tom, že v Itálii neexistovalo organizované krajanské hnutí, které by organizovalo nábor. Tudíž se čeští a slovenští zajatci díky svým nadšeným představitelům, k nimž patřili náš Josef Logaj, se zorganizovali sami. Plukovník Dr. Milan Rastislav Štefánik ( až od 20. června 1918 - brigádní generál) uzavřel 21. dubna 1918 s italskou vládou dohodu o vytvoření československé samostatné armády v Itálii a vzápětí zde mohl být zformovány dvě divize, z nichž byla jedna v polovině srpna vyslána na frontu. Josef Logaj vstupuje jako prostý vojín k 31. střeleckému pluku . Měl však po předchozím zranění podlomené zdraví. Byl též vyčerpán úmornou organizátorskou prací. Navíc se nakazil virem "španělské chřipky" , která tehdy jako pandemie zachvátila celou Evropu a vyžádala si miliony životů. Nemoc ohrozila i jeho život, a tak byl vyslán na léčení do Amafi poblíž ostrova Capri. Zde jej při životě udržela mimořádná péče české ošetřovatelky Heleny Tiché, rodačky z Rosic u Brna - jež se po návratu do vlasti stala jeho ženou. (Svatba se konala v kostele sv. Havla v Dřevohosticích 18. srpna 1919).. Československá divize prodělala pod velením oblíbeného italského generála Andrea Gracianiho mimořádně těžké boje na Piavě. V polovině srpna 1918 se vyznamenala v prostoru údolí řeky Adiže a Gardského jezera a v horském pásmu Doss Alto, úsek Riva, kde 21. září 1918 vybojovala skvělé vítězství. Dne 24. září se 2. a 3. výzvědná rota vyzna-menaly při bojích u Cima Tre Pezzi u Asiaga. Dne 25. září 1918 byl ustaven Československý výzvědný pluk v Itálii. V říjnu 1918 vznikl v Itálii Československý sbor s 20 tisíci muži, jemuž velel generál Liugi Giuseppe Piccione. Počátkem prosince 1918 dostaly všechny československé pluky v Padově své prapory a složily slavnostní přísahu. V době uzavření příměří měla naše armáda v Itálii již dvacet tisíc dobrovolníků. V bojích ztratila na 400 padlých a 2000 raněných. Do konce roku 1918 se do vlasti vrátilo na 60 tisíc italských legionářů. Po návratu do vlasti byla činnost italských legionářů oficiálně ukončena 4. ledna 1919, avšak tyto jednotky byly ihned nasazeny do bojů proti Maďarům, kteří naši mladou republiku zákeřně napadli a zaútočili na Slovensku. Kapitán Josef Logaj vyznamenaný řádem " Cavalliere de la Corona d´Italia" se do vlasti vrací až v březnu 1919. Je zaměstnán na ministerstvu národní obrany v Kanceláři československých legií. I přes chatrné zdraví se vrhá do práce a píše knihy "Československé legie v Itálii" a "Oběti - osudy popravených", v nichž vzdává hold svým kamarádům - našim italským legionářům. Jeho život poznamenaný mnoha válečnými útrapami a prací pro vlast však narušilo jeho podlomené zdraví. A tak umírá 27. listopadu 1922 v Praze ve svých 35 letech. Zůstala po něm jeho mladá manželka Helena a jeho synáček Břetislav. Osobních poct se mu dostalo poskrovnu, avšak byl nositelem nejvyšších legionářských vyzamenání. Vděční občané z vesničky Turovice na svého rodáka nezapomněli, a tak ve dnech 8. a 9. června 1924 byla na počest kapitána Josefa Logaje uspořádána důstojná slavnost a na jeho rodném domě č. 24 byla dne 9. června 1924 za přítomnosti mnoha občanů i významných osobností společenského života celého kraje i mnoha našich legionářů odhalena pamětní deska. Rodák z obce Turovice v blízkém sousedství městečka Dřevohostice - kapitán Josef Logaj je mimořádnou osobností našeho prvního zahraničního odboje a svým významem jako spolupracovník T.G. Masaryka, Dr. Edvarda Beneše a M.R. Štefánika se řadí k nejvýznamnějším budovatelům našeho státu. V jeho šlépějích za druhé světové války v boji z naši svobodu pokračovala jeho manželka Helena, rozená Tichá ( narozená 11.. 8. 1886 v Rosicích ) která byla zatčena a umučena v koncentračním táboře v Rawensbrücku dne 31. 8. 1944. Jeho syn - PhDr. Břetislav Logaj se narodil 21 2. 1921 v Praze. Otec mu zemřel rok po jeho narození. Za okupace byl jedním z čelných organizátorů nekomunistického mládežnického odboje za druhé světové války, vybudovali odbojovou organizaci, jež zasahovala celou naši vlast. Díky zradě byl dne 24. dubna 1944 gestapem zatčen, krutě vyslýchán a držen ve vyšetřovací vazbě až do 9. listopadu 1944 v pankrácké věznici v Praze. Po dalším mučení a výsleších byl obžalován z velezrady a převezen do věznice v Dřážďanech. Odsud byl deportován 2. února 1945 do Terezína, kde se nakazil svrnitým tyfem. Bojoval o život. Po osvobození 6. května 1945 zde musel ještě strávit delší čas v karanténě. Po vyléčení působil na MNV v Ústí nad Labem, dokončil studium gymnázia a od roku 1949 studoval na Univerzitě Karlově v Praze: Studium ukončil doktorátem filozofie. Poté působil na KNV v Ústí nad Labem a učil na Obchodní akademii v Ústí nad Labem a od roku 1957 na průmyslové škole v Mostě. V době normalizace byl.v roce 1971 z politických důvodů propuštěn a působil pak jako řidič a jeřábník. Po odchodu na zasloužený odpočinek zemřel v Děčíně 24. 8. 1980. Byl to mimořádný člověk, ryzí vlastnec, plný optimismu a elánu. Mgr. Zdeněk Smiřický Vastivědný spolek Žerotín Dřevohostice

ČÍST DÁLE...