HRBEK František *17.9.1879

František Hrbek byl drobným rolníkem ze Chmelné v okrese Pelhřimov. Měl mimořádný vztah k půdě, kterou považoval za jistotu hmotného zajištění rodiny, a miloval práci ve svém domácím hospodářství. Rodinné polnosti rozšířil ze 2 ha až na 12 ha před tím, než přišla kolektivizace. Když nastala první světová válka, byl už otcem tří dětí - Anna (1906), František (1909), Marie (1913). Odvedení branci byli svážení koňskými povozy do Jindřichova Hradce, odkud byli drahou odvezeni na frontu. Pradědeček upadl do zajetí hned v roce 1914 a zajetí (minimálně jeho část) strávil u sedláka u města Omsk na Urale. Hospodář si pradědečka prý velmi vážil pro jeho pracovitost a znalost zemědělských prací. Do legií byl zařazen v roce 1918. Dle vyprávění dcery byli „ čs. legionáři během působení v Rusku pod silným „tlakem“ ruských žen, které silně naléhaly, aby naši vojáci s nimi zůstali. V Rusku, tak jako v ostatních evropských zemích, prostě chyběli kvůli válce chlapi... Dokonce prý i při naloďování ve Vladivostoku ruské ženy silně naléhaly (lezly dokonce až na loď) a někteří čs. legionáři v Rusku opravdu zůstali.“ František Hrbek se vracel trasou kolem Indie a někde na její úrovni dostal malárii - z té se vyléčil, ale následky (občasnými záchvaty zimnice) trpěl až do smrti. Při plavbě potkali několik bouří a jedna byla prý tak silná, že už se všichni loučili se životem, protože nikdo nevěřil, že by mohli vyváznout živí. Pradědeček pak prý často říkával: "Kdo nechce poslouchat, na vojnu s ním. Kdo se nechce modlit, na moře s ním." Po návratu domů se povedlo rychle navázat rodinné vazby, takže v prosinci 1921 se narodilo čtvrté dítě - poslední dítě syn Josef. František Hrbek byl velmi pracovitý a houževnatý člověk; těžko ovšem snášel kolektivizaci začátkem 50. let. Do družstva na sklonku života přesto ale docházel na výpomoc a práce na poli se mu nakonec stala osudnou. Utrpěl zranění, na jehož následky po několika týdnech v roce 1956 zemřel. (Dle dopisu pravnuka Davida Lukeše .)

ČÍST DÁLE...