GAJDA Radola *14.2.1892

Úspěšný legionářský velitel s kontroverzním životem. Nejstarší syn v početné rodině poddůstojníka rakouské armády Jana Geidla. Vystudoval gymnázium v Kyjově a zřejmě též vyšší gymnázium v Kotoru. V říjnu 1910 nastoupil na vojnu jako jednoroční dobrovolník. V době vypuknutí války žil v albánském Skadaru, stal se velitelem pěší čety domobraneckého náhradního praporu č. IV/28. V září 1915 přeběhl k černohorské armádě, ve které sloužil od listopadu 1915 do ledna 1916, následně sloužil v srbském vojsku, kde se vydával za lékaře. Nejprve jako zdravotník u 1. dobrovolnického pluku a později jako velitel zdravotnického oddílu Srbské dobrovolnické divize. V té době začal používat pseudonym Radola Gajda. V lednu 1917 zařazen do čs. legií jako štábní kapitán a velitel čety 2. stř. pluku. Rychle postupoval ve služební hierarchii a před bitvou u Zborova již velel I. praporu pluku. Ten tvořil součást levého úseku brigády, kterému velel velitel 2. pluku pplk. Zamblevskij. Ten však svou roli neustál a pod tlakem se zhroutil, stejně jako většina důstojníků jeho štábu. Vojáci tak zůstali bez pokynů. Velení se proto chopil Gajda, který v čele svých mužů vyrazil do útoku, a pod jeho vedením byly splněny všechny zadané úkoly. Gajda se tak stal prozatímním velitelem 2. pluku, v jehož čele byl i během tarnopolského ústupu. Následně ale odchází ze služby a působí ve svazku ruské armády. Do služby se vrací v březnu 1918 jako velitel 7. stř. pluku. S ním dosahuje velkých úspěchů při bojích s bolševiky na Transsibiřské magistrále, když v létě obsazuje Irkutsk a bajkalské tunely. Rok po bitvě u Zborova má již hodnost generálmajora. Dostává se však do střetů s ostatními důstojníky a v lednu 1919 odchází na dovolenou. Současně přitom velí Sibiřské armádě admirála Kolčaka. V létě 1919 se vrací do čs. vojska, se kterým v únoru 1920 přijíždí do ČSR a pokračuje ve vojenské službě. Nejprve v letech 1920–1922 vystudoval Vysokou školu válečnou v Paříži (kde současně vychodil Technický zemědělský institut), v letech 1922–1924 velel 11. divizi v Košicích, následně působil na hlavním štábu. Jeho armádní kariéru ukončila v roce 1926 tzv. Gajdova aféra, obvinění ze špionáže a přípravy pravicového povstání, nic z toho se však nepodařilo prokázat. Gajda se následně zapojil do politiky jako vůdce Národní obce fašistické (NOF) a byl i členem národního shromáždění. V roce 1938 burcoval národ pro obranu republiky proti Němcům, po německé okupaci v roce 1939 však rozpustil NOF, podřídil se koncepci prezidenta Háchy, vstoupil do národního souručenství a stáhl se do ústraní. Po válce byl odsouzen ke dvěma letům vězení, ačkoliv podporoval některé odbojové činnosti. Zemřel na leukémii krátce po propuštění z vazby.

ČÍST DÁLE...