CIPRA Kamil *22.4.1893

Kamil Cipra se narodil 22.4.1893 v Plzni v rodině učitele a redaktora Plzeňských listů. Rodiče, Antonín a Františka, si přáli, aby se z Kamila stal inženýr nebo architekt. Ten jejich přání ale nevyhověl a dal se na vlastní uměleckou dráhu. Studoval v Praze na UMPRUM, zároveň byl zapsán v ateliéru Maxe Boháče. První inspirací jeho maleb byla česká krajina, na obrazech se objevovalo i okolí rodné Plzně. Studium ovšem nedokončil. V srpnu roku 1914 musel narukovat a v červnu 1915 byl jako praporčík 7. pěšího pluku poslán na ruskou frontu. Tam ale dlouho jako voják rakousko-uherské armády nebojoval. Ještě v témže měsíci přešel Cipra se skupinou 36 mužů dobrovolně do zajetí k Rusům. V roce 1916 se pak v Oděse připojil k Legii srbských dobrovolníků a jako podporučík bojoval ve 3. regimentu srbské 1. divize na rumunské frontě. Ani v tomto období nepřestal kreslit a malovat. Po vítězství Říjnové revoluce musela srbská divize opustit Rusko. Vojáci cestovali Transsibiřskou magistrálou; Ciprovi trvalo 2 měsíce, než se dostal do Vladivostoku, kde se v lednu 1918 nalodil a plavil spojeneckou lodí přes Singapur a Suezský kanál do Tuniska — Bizerty. I tam se zúčastnil bojů. Z této doby pochází malba zobrazující průliv Báb el-Mandeb. Ve Francii byl Kamil Cipra zařazen do 22. československého střeleckého pluku v Cognaku. V hodnosti poručíka se vzdělával v důstojnickém kurzu v Saint Maixent (Ecole militaire d’Infanterie). V červenci 1918 byl poslán opět na frontu, kde se brzy stal nadporučíkem. Jeho pluk bojoval nejdříve na frontě v Alsasku, poté se přemístil do Champagne, kde v říjnu 1918 československé jednotky 53. francouzské divize dobyly Terron a Vouziers. Tam byl Kamil Cipra zraněn. Za své válečné zásluhy získal četná československá a francouzská armádní ocenění, mezi jinými i francouzský válečný kříž. V srpnu 1919 se oženil s Helene-Jeanne Babillot. Po válce zůstal činným, již v hodnosti kapitána, v Československé národní radě v Paříži, do roku 1921 pak pracoval v Praze v uměleckém oddělení Památníku odboje. Po svém propuštění z armády se Kamil Cipra vrátil do Paříže a s manželkou se odstěhoval do burgundského města Bourges. Tam Cipra strávil několik plodných let. Často vystavoval již pod jménem Jean Camille Cipra v tamních Salonech (v roce 1921 na osmé výstavě Association des anciens éleves de l’Ecole des Beaux Arts“ v Bourges, v letech 1922—1926 v Nevers; dále pak v Blois a Toulouse). Na jeho obrazech se objevovaly krajiny z rodných Čech, z Bourges a okolí, z malého městečka Charité sur Loire. Později se odstěhoval zpět do Paříže. V Paříži se plně projevil Ciprův všeobecný umělecký talent. I nadále intenzivně maloval, vystavoval v legendárním Salonu nezávislých i v Podzimním salonu; stal se známou uměleckou osobností města. Ve 20. letech patřil mezi vyhledávané divadelní dekoratéry, pracoval pro proslulého divadelního režiséra Louis Jouveta, pro nějž výtvarně ztvárnil scény komedií uváděných v pařížské Comédie des Champs Elysées. Pracoval jako karikaturista pro časopis „Le rire“ (Smích), jako keramik v ateliéru Lachenal, uplatnil se jako dekoratér interiérů. Na počátku 30. let byl oficiálním malířem muzea Musée national de l’Histore Naturelle v Jardin des Plantes (Paříž). Kresby zvířat byly jeho velký koníčkem, mezi jeho malířské kolegy v Jardin des Plantes patřili známí: Paul Jouve, Gaston Suisse, Georges Guyot, François Pompon a Edouard Mérite, profesor kresby v Muzeu. Cipra ilustroval i knihy, například Esopovy bajky vydané v roce 1934 nakladatelstvím Gonin. V roce 1937 byl na „Exposition internationale des Arts et Techniques“ pověřen výzdobou „Pavillon de Voyage“ (ve volném překladu z francouzštiny: Pavilónu cestování), pro který vytvořil dvě velkorozměrná plátna. Za tuto práci byl snad Cipra odměněn zlatou medailí, nicméně jeho obrazy se nedochovaly. Kamil Cipra získal 27.4.1939 francouzské občanství. Vstoupil opět jako dobrovolník do války, jako řada dalších odmítl po příměří ve Francii demobilizaci a odjel v roce 1940 jako kapitán československé armády do Anglie. Jeho základnou bylo přístavní město Lowestoft na suffolkském pobřeží, nechvalně známé jako nejbombardovanější město Anglie v přepočtu na počet obyvatel. I tady Cipra umělecky tvořil. Společně s Václavem Posedníkem např. zhotovil pro pobavení svých spolubojovníků loutkové divadlo. Jeho obrazy z tehdejší doby lze dodnes zakoupit v prestižních aukčních síních Velké Británie. Do rodných Čech se Kamil Cipra již nikdy nevrátil. Po své opětovné demobilizaci z československé armády se navrátil 15.11.1945 do Paříže, kterou až do své smrti v roce 1952 neopustil. I nadále se zabýval uměním. Muzeum v Charité sur Loire mu v roce 2006 uspořádalo souhrnnou výstavu. (Kamil Cipra: Medailonek učitele. Kráceno. Dostupné on-line 14.1.2016 https://csbh.cz/sites/default/files/Kamil%20Cipra%20medailonek%20ucitele_0.pdf, 2020 již nedostupné)

ČÍST DÁLE...