BÍLÝ Antonín *13.5.1883

Antonín Bílý se narodil 13.5.1883 v Milíčíně, jako syn Jana Bílého, kožešníka, a Petronily Bílé, rozené také Bílé, žijící v Miličíně. Měli celkem 6 dětí. Později se rodina přestěhovala do Malšic u Tábora. Antonín chodil do obecné školy v Malšicích do 30.4.1897 a pak nastoupil do učení v Malšicích, kde se vyučil obuvníkem (zkouška 20.5.1900). Po absolvování základní vojenské služby přesídlil do Vídně, kde vykonával obuvnické řemeslo. Tam se seznámil s Boženou Hájkovou z Klabavy, která zde sloužila a 6.2.1910 uzavřeli manželství. Ale ještě před tím byl povolán v roce 1908 na vojenské cvičení, které se prodloužilo až téměř na rok (dle tvrzení babičky), protože byl poslán do Bosny v rámci Rakousko-uherské anexe Bosny a Hercegoviny. V únoru 1914 se narodila dcera Hermína Marie, ale v červnu 1914 vypukla válka a děda Antonín byl brzy mobilizován a šel do války v řadách pěšího pluku č. 75 na ruskou frontu. Babička s malou dcerkou se brzy poté vrátila do Čech a bydlela střídavě u tchána v Malšicích, anebo ve své rodné Klabavě. Život, podle jejího vyprávění, neměla lehký, zvláště poté, když její manžel byl 5.11.1914 zajat u Jaroslavi v Rusku a ona neměla o něm žádné zprávy. Pak se Antonín Bílý přihlásil do čs. legií v Mijas-Orenburgu. Byl zařazen 17.4.1918 v hodnosti vojína do 2. záložního pluku. Následně prodělal celou anabázi až do Vladivostoku, pak již jako příslušník štábu 3. střelecké divize ve strážní rotě, v hodnosti četaře. Po skončení války a anabáze se dostal domů přes Japonsko a „kolem světa“, dorazil do ČSR na podzim 1920 a svoji činnost v legiích ukončil 4.12.1920. Hned po svém návratu a setkání se svojí rodinou všichni přesídlili do Prahy (v listopadu 1920), kde bydleli v podnájmu v Praze Libni, v ulici V zahradách. Antonín Bílý se stal příslušníkem policie v Praze, kde vykonával službu uniformovaného strážníka a dosáhl zde hodnosti policejního inspektora a to až do roku 1939, kdy po příchodu okupantů byl poslán do výslužby. V roce 1922 se mu narodil syn Jan a pak rodina přesídlila do Dejvic, kde dostali byt v novostavbě v Zemědělské ulici. Dům patřil legionářskému bytovému družstvu. A. Bílý se za první republiky dále angažoval v legionářském hnutí, byl i členem Rady starších Čs. církve husitské v Dejvicích, byl členem pěveckého sboru pražské policie. Okupaci přečkal jako penzista, po válce dál žil v Dejvicích, ale v roce 1950 ho postihla rakovina jater a 9.12.1950 jí podlehl. Brzy potom byla babička neoprávněně vyhozena komunisty z družstevního bytu (družstvo zrušili) a vystěhována do malého podnájmu na Skalku v Praze 10, kde žila až do smrti v roce 1975 (zpracoval Jan Lehovec, vnuk).

ČÍST DÁLE...