UNTERMÜLLER Jaroslav *24.5.1889

Narodil se na Vinohradech 24.5.1889, v letech 1901-1908 vychodil Státní reálku v Praze a začal studovat na ČVUT. V červnu 1913 studia přerušil, protože se stal jednoročním dobrovolníkem u zeměbraneckého pluku č. 8. Po vypuknutí války byl s plukem odeslán jako kadet na srbskou frontu v pozici velitele čety, již v říjnu byl ale zraněn. Léčil se až do prosince, kdy se stal velitelem technické čety náhradního praporu pluku v Salzburgu. V červnu 1915 s ním odešel na frontu do Ruska, kde v srpnu padl do zajetí. V zajateckých táborech strávil téměř rok, načež v červenci 1916 vstoupil do srbského vojska. Nejprve jako velitel pěší čety náhradního praporu 2. srbské dobrovolnické divize, posléze jako velitel čety 1. srbského dobrovolnického pluku, se účastnil od září 1916 do ledna 1917 bojů v Dobrudži jako velitel čety 1. srbského dobrovolnického pluku, vše v hodnosti poručík. Následně přešel k čs. legiím a byl zařazen do 1. stř. pluku, jako velitel technického oddílu. Během bitvy u Zborova velel zákopnickému oddílu, který připravoval terén pro nástup útočících jednotek. Následně působil na štábu brigády jako instruktor a referent technického výcviku, na konci roku 1917 absolvoval vojenské studium v Polonném. Od listopadu 1917 do ledna 1919 sloužil jako přednosta technické služby 1. čs. střelecké divize, následně poté jako zástupce přednosty technické služby Čs. vojska na Rusi. Určitou dobu tak velel technické četě obrněného vlaku Orlík. Do republiky se vrátil v září 1920 jako major. Po dovolené sloužil jako přednosta skupiny 11, oddělení (ženijního) MNO, s ženijním vojskem pak spojil celou sovou následující kariéru. Vystřídal různé funkce a stále si zvyšoval kvalifikaci. V době mMnichovské krize působil jako velitel ženijního vojska III. armády v hodnosti brigádního generála. Po okupaci byl v dubnu 1939 přeložen do výslužby, zapojil se ale do odbojové činnosti jako člen Obrany národa. Během války byl pak zaměstnán ve firmě jiného legionáře gen. V. V. Klecandy. Zapojil se do Pražského povstání, na jehož konci byl ráno 9. května 1945 zabit. Společně s gen. Karlem Mejstříkem (padl 6. května 1945), se kterým spolupracoval v odboji, byli jedinými padlými čs. generály v Pražském povstání. V roce 1946 byl povýšen na divizního generála in memoriam.

ČÍST DÁLE...