Sotva se vrátili členové Československé obce legionářské ze vzpomínkové poutě z Ruska, byla tu Národní pouť do Itálie, abychom si zde společně připomenuli 100. výročí bojů na kótě Doss Alto. Program poutě připravil tajemník bratr Milan Mojžíš s Milanem Bachanem z Odboru pro veterány Ministerstva obrany ČR za velkého přičinění Jozefa Špánika z velvyslanectví České republiky v Itálii. Byla to letos již třetí cesta do Itálie, ale tentokrát na místa kam jezdíme každý rok a kde máme mnoho blízkých přátel, a tak hlavní úkolem organizátorů bylo skloubit požadavky italských Alpiníků s časem vyhrazeným pro cestu. A ještě jedno jubileum jsme si touto poutí připomínali. Právě zde se před 10 let, v roce 2008, uskutečnila první novodobá pouť v historii znovuoživené Československé obce legionářské. Několik pamětníků tehdejší výpravy se účastnilo i letošní poutě. Na rozdíl od tehdejších 2 autobusů, letos vyrazil do Itálie autobus ministerstva obrany se členy Československé obce legionářské, minibus ČsOL s historickými prapory a čestnou stráží v replikách historických stejnokrojů a letecký speciál v čele s ministrem obrany Lubomírem Metnarem.

Účastníci autobusové výpravy se sešli ve čtvrtek večer 20. září u kasáren gen. Píky v Praze, aby odsud společně odcestovali do podzimní slunné severní Itálie. První pietní akt proběhl následující den ráno v městečku Creto, kde se nachází pomník legionáře Josefa Sobotky. Jednalo se o střelce 1. roty 39. střeleckého pluku – výzvědného, který byl při průzkumu v noci 25. července 1918 zajat rakousko-uherskou armádou a po shledání totožnosti odsouzen k trestu smrti. Po položení věnců Československé obce legionářské a Církve československé husitské u pomníku, byla biskupem pražským Církve československé husitské Davidem Tonzarem pronesena modlitba a z úst české delegace zazněla státní hymna. Poté se poutníci přesunuli v čele s místním starostou k budově mateřské školy, která stojí na místě, kde byl Josef Sobotka 26. července 1918 popraven oběšením a pohřben. Na jaře 1919 bylo v mělkém hrobě nalezeno jeho tělo, které bylo exhumováno, převezeno do Prahy a 29. dubna 1919 po velkém smutečním průvodu pohřbeno s vojenskými poctami na Olšanském hřbitově v Praze. Milan Bachan zde krátce připomenul historii výstavby pomníku, jeho několik přesunů, jeho nalezení u místních hasičů a konečně i poslední znovuodhalení v září 2015, při které nechyběla i Československá obec legionářská. Po krátké prohlídce okolí budovy se ještě bratři a sestry v dobových i současných uniformách vyfotili s malými předškoláky, pro které bylo toto neobvyklé setkání velkým zážitkem. Poté se delegace vydala do nedalékého Lardara, aby si zde prohlédla bývalou rakousko-uherskou pohraniční pevnost. Toto území před první světovou válkou bylo součástí Rakouska-Uherska a teprve od roku 1918 bylo přičleněno k Itálii. Dle informací internetu měla být pevnost ještě několik dní otevřena, ale skutečnost se lišila. Ale s pomocí našich známých Alpiníků se během několika minut objevil správce objektu s klíči. Zajímavá expozice byla k vidění i ve vojenském muzeu v Roveretu, které bylo další zastávkou prvního dne pouti. Tou poslední byl hřbitov v Campi Riva, kde jsou pochování rakousko-uherští vojáci. Mezi nimi i mnoho vojáků pocházejících z Čech a Moravy. Jen při výrobě desky se jmény pohřbených rakouský Černý kříž vyšel ze seznamů vyhotovených Němci za druhé světové války a českoslovenští vojáci mají u svých jmen zkratku Prt, jako státní příslušníci Protektorátu Böhmen und Mähren, což již v roce 2018 dávno není bohudík pravda a rakouský Černý kříž by se měl nad svou činností vážně zamyslet. I zde proběhl pietní akt s položením věnců a modlitbou. Na závěr si vzal slovo starosta Riva del Garda Adalberto Mosaner, na jehož popud byl zdejší hřbitov zanesen do programu poutě. Nečekaným závěrem prvního dne byla večeře pořádaná místními alpiníky, kteří svou velkorysou pohostiností překvapili celou delegaci. Když se totiž poutníci po vypití aperitivu s brambůrky chystali k odchodu, čekala je chutná večeře v klubovně místních Alpiníků. Po vydatné tečce prvního dne a předání darů se všichni přesunuli do centra překrásného městečka Riva del Garda, ve kterém je čekalo po dobu tří nocí ubytování, které zajistila sestra Marcela Ludvíková.

Sobota začala pietním aktem u pomníku legionářům Aloise Štorcha a Leopolda Jeřábka, který se nachází ve vinohradech na okraji Rivy. Oba legionáři byli příslušníci 39. čs. střeleckého pluku – výzvědného, kteří se spolu s dalšími dvěma druhy vydali v noci z 2. na 3. července 1918 italským elektrickým člunem Motoscafo na průzkumnou akci na severní břeh jezera Lago di Garda. Již při vylodění hluk člunu zalarmoval rakouské stráže a Alois Štorch byl spolu s Janem Šmardou napolo utopený zajat. Zbývající dva českoslovenští průzkumníci se pokusili uprchnout plaváním. To se podařilo pouze Františku Tobkovi, kdežto Alois Jeřábek se po dalším střetu s rakouskou hlídkou utopil. Alois Štorch byl identifikován jako bývalý telefonista pevnostního dělostřeleckého oddílu z nedalekého Naga a po vojenském soudu byl několik minut po půlnoci 5. července 1918 oběšen ve vinicích za Rivou, tak aby jeho tělo bylo pro výstrahu viděno ze zákopů na Altissimu, kde byly jednotky československé legionářské divize. V odvetu na to velitel čs. divize generál Graziani nařídil dělostřelecký přepad Rivy, Naga a Arca, které palba víceméně srovnala se zemí. 

U pomníku se k poutníkům poprvé připojila také delegace Plzeňského kraje v čele s hejtmanem Josefem Bernardem. Průvodcem v autobusu, ve kterém přijeli studenti středních škol z Plzně, byl br. Jaroslav Karas. Na počátku pietního aktu promluvili starosta Riva del Garda Adalberto Mosaner, hejtman Josef Bernard, Jozef Špánik za velvyslanectví České republiky v Itálii a Milan Bachan za ministerstvo obrany. Poté byly položeny věnce, čehož se již tradičně na výbornou zhostili studenti a studentky střední vojenské školy v Moravské Třebové. Následovala modlitba a minuta ticha. Na závěr vzpomínky došlo k předání darů mezi zástupci města, Plzeňským krajem, ČsOL a MO ČR. Poté se všechny delegace vrátily do hotelů, aby se převlékly do pohodlného sportovního oblečení, neboť je čekal tradiční výstup na vrchol Doss Alto. 

V letošním roce bylo zájemců o výstup na kótu mnoho, a tak se kolona aut italských hasičů musela na parkoviště u lycea několikrát vracet. Na východišti krátce promluvil dlouholetý organizátor výstupů Tiziano Berte, jehož slova perfektně tlumočil Jozef Špánik. Poté již čeští poutníci za doprovodu místních Alpiníků vyrazili na tento pro české legie v Itálii tolik významný vrchol. Cestou čekalo výpravu několik zastávek, aby si z úst Tiziana vyslechla popis místa, ve kterém se zrovna nachází a události vztahující se k tomuto bodu. Na významných místech byly u příležitosti 100. výročí instalovány italskými přáteli nové informační tabule a objekty byly očištěny od křoví. Na samotném vrcholu Doss Alta, který se tyčí 703 m n. m., proběhl krátký pietní akt, který byl zakončen zpěvem české i italské státní hymny. Slavná kóta Doss Alto pak byla příhodným místem pro předání pamětních mincí, které Československá obec legionářská zhotovila u příležitosti 100. výročí bojů. Část poutníků si i přes velmi teplé počasí nenechala ujít návštěvu Italské Roncoly, což bylo předsunuté obranné postavení, kde padlo 7 příslušníků 33. čs. střeleckého pluku a kde se zastřelil poručík Trojánek a 5 československých legionářů bylo zajato. Zákop smrti byl identifikován dle historických fotografií a i na tomto místě bylo zavzpomínáno na boje, které zde před 100 lety probíhaly. Za doprovodu Alpiníků a místních hasičů se poutníci ČsOL po sestupu z Doss Alta přepravili do nedalekého městečka Nago, kde je v bývalé rakousko-uherské pevnosti čekala prohlídka výstavy věnované bojům v okolí města. Následovala opět bohatá večeře a posezení s Alpiníky z Naga. Příjemné posezení však muselo být ukončeno, neboť se poutníci museli vrátit do Rivy, aby se mohli připravit na slavnostní koncert v Arcu, který pro naši delegaci připravili zástupci města u příležitosti předání sochy sv. Václava městu Arco. Koncert v hotelu Casino záhajil sbor alpiníků italkou verzí české státní hymny, čímž dojal všechny přítomné. Následovaly skladby od Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka v podání milánského orchestru, který si na konci krásného večera od přítomných vysloužil dlouhý potlesk ve stoje.

V neděli 23. září čekalo členy ČsOL vyvrcholení poutě, na které přijela paní velvyslankyně PhDr. Hana Hubáčková a přiletěl i ministr obrany ČR pan Lubomír Metnar, pro kterého to byla první zahraniční cesta ve funkci. Před příjezdem do osária v Castel Dante, kde bylo naplánováno setkání s leteckou delegací, se autobus s poutníky zastavil v Roveretu u Zvonu Míru, kde proběhl krátký pietní akt s položením věnců. Následoval přesun do Castel Dante, kde se po příjezdu vzácných hostů všichni přítomní přesunuli do osária. Zde proběhl pietní akt, během kterého byly položeny věnce a zazněly státní hymny v podání hudby AČR. Po pietním aktu si zájemci včetně pana ministra prohlédli osárium, kde je pohřbeno 151 československých legionářů, jejich jména jsou uvedena na zdi osária, a kde Karel Rožánek natočil krátkou reportáž pro Českou televizi. Poté si pan ministr s nejužším doprovodem pěšky vyšlápl na nedaleký vrchol ke Zvonu míru. Odtud se všechny delegace přesunuly do nedalekého Arca, kde se konala hlavní část programu. Bohužel na cestě kolona uvízla v zácpě, a tak poutníci z letadla museli vynechat oběd, který jim připravili Alpiníci v Arcu. Hlavní pietní akt byl zahájen ve 14.00 hodin slavnostní mší v místním kostele, během které byly posvěceny věnce pro následující pietní akty. Poté se vzácní hosté a delegace vydali průvodem městem, aby na jeho kraji odhalili sochu sv. Václava. V čele průvodu šli příslušníci tankové roty AZ 73. tankového praporu a studenti střední vojenské školy z Moravské Třebové se státním praporem. Za nimi pochodovali členové ČsOL v uniformách italských legionářů s historickými prapory. Jednotka byla doplněna italskými členy klubu vojenské historie z Verony, kteří též zapůjčili naší čestné jednotce pušky Manlicher-Carcano. Poté následovali italští Alpiníci se svými prapory, vzácní hostě a desítky poutníků z Čecha i Itálie. 

Po vyjití z historického centra se průvod zastavil před sochou svatého Václava, která byla vyrobena ve Střední průmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích. Náklad na pořízení sochy byly hrazeny ze sponzorských příspěvků a darů. Rovněž Československá obec legionářská prostřednictvím Nadačního fondu Legie 100 přispěla na pořízení sochy, která je tak darem České republiky městu Arco. Socha sv. Václava se má stát připomínkou památky československých legionářů i českých vojáků v rakouské uniformě bojujících za 1. světové války na italské frontě. Současně má připomínat rovněž pobyt místních obyvatel z blízké oblasti Valle di Ledro na českém území za 1. světové války poté, co byli na základě rozhodnutí rakouských úřadů vystěhováni z míst blízkých frontové linii. Svatý Václav je rovněž připomenutím silných politických, kulturních a ekonomických vazeb italského regionu Trentino – Alto Adige s Českými zeměmi v době pozdního středověku, především za vlády Jana Lucemburského a Karla IV. Od té doby až do současnosti je svatováclavská orlice znakem nejprve tridentského knížectví a biskupství a v moderní době dnešní italské provincie Trento, kde leží i město Arco. Svatováclavskou orlici totiž udělil v roce 1339 český král Jan Lucemburský jako znak tridentskému knížeti-biskupovi Mikuláši Brněnskému. 

Po krátkém vysvěcení sochy průvod pokračoval ulicí Československých legionářů k pomníku čtyř popravených československých vlastenců, který byl postaven ve 30. letech minulého století olivovém háji pod zříceninou středověkého hradu Castello di Arco. V bitvě o Doss Alto 21. září 1918 bylo pět vojáků zajato. Čtyři z nich – Antonín Ježek, Karel Nováček, Jiří Schlegl a Václav Svoboda – byli následujícího dne oběšeni na větvích olivovníků v sousedství města Arco, pátého tento osud minul pro jeho nízký věk. Rakousko-uherská armáda chtěla popravou odstrašit slovanské vojáky ze svých řad od přechodu k nepříteli, a proto byl popraven i devětatřicetiletý otec čtyř dětí Karel Nováček, který byl zajat jako zdravotník beze zbraně. Nejprve proběhlo položení věnců a zazněly státní hymny. Poté se svými projevy vystoupili starosta města Arco Alessandro Betta, ministr obrany ČR pan Lubomír Metnar, velvyslankyně České republiky v Itálii paní Hana Hubáčková a další vážení hosté. Tajemník Československé obce legionářské Milan Mojžíš ve svém vystoupení poděkoval italským přátelům za uchovávání tradic československých legionářů a podotkl, že ze všech míst, které v rámci poutí projektu Legie 100 navštěvujeme, je přijetí u italských Alpiníků to nejsrdečnější. Projevy, které neúnavně překládal Jozef Špánik, trvaly daleko delší dobu, než předpokládal program. O tom mohou vyprávět především členové čestných stráží, kteří na slunci dokázali stát více než 2 hodiny. Po projevech přišla řada na předávání darů a ocenění. Pamětní medaili ČsOL I. stupně za dlouholetou spolupráci při šíření legionářských tradic obdrželi historik Tiziano Berte a předseda Alpiníků z Arca Carlo Zanoni. Tutéž medaili, ale II. stupně zaslouženě převzal neúnavný a pracovitý Jozef Špánik, kterému ale bohužel na konci roku končí italská mise. Čestným uznáním ČsOL byl oceněn Josef Moravec a Bohumír Pánek za aktivity spojené s realizací sochy sv. Václava a Giancarla Tognoni z kulturního odboru radnice Arco, za dlouholetou organizaci česko-italských pietních aktů. Všichni vážení hosté též obdrželi pamětní mince Československé obce legionářská vydané k příležitosti 100. výročí bojů na Doss Altu a ministr obrany ČR pan Lubomír Metnar, paní velvyslankyně Hana Hubáčková a starosta města Arco Alessandro Betta ještě sošku českého lva u příležitosti 100. výročí vzniku samostatného Československa. 

Poté již následovalo tradiční malé občerstvení u východu od památníku a odjezd na raut pořádaný panem starostou, v hotelu Casino. I zde měla opět letecká část delegace smůlu, neboť po příjezdu do hotelu museli všichni okamžitě nastoupit do autobusu a odjet na letiště, aby stihli doletět do Prahy ještě před vichřicí, která se k Česku od severu blížila. Ale odletět dříve se bohužel nepodařilo, neboť kolona se dostala opět do zácpy a přidělený policejní doprovod ji spíše brzdil, než pomáhal. A tak tíha reprezentovat českou stranu zůstala na autobusové výpravě, jejíž členové museli jíst a pít i za leteckou delegaci. A to nebylo ještě všemu konec, neboť po ukončení recepce starosty se poutníci přesunuli na neformální posezení s místními Alpiníky do jejich chaty. Zde se nejprve musel dojíst nevydaný oběd a připravená večeře a poté zhodnotit průběh celé poutě. V letošním roce se díky třídennímu pobytu podařilo realizovat společně posezení se všemi třemi nejvýznamnějšími skupinami spolupracujících Alpiníků (skupina Riva, Nago a Arco) a navázat další osobní vztahy. Celý večer byl zakončen předáváním darů a dárků a vřelým rozloučení s italskými přáteli.

V pondělí se účastníci poutě s těžkým srdcem rozloučili s malebou krajinou v okolí Riva del Garda a odcestovali do Solbiante Olona, kde je čekalo několik oficiální akcí pořádaných zástupci města. Prvním z nich byl pietní akt na místním hřbitově, na kterém se dochovaly náhrobky z původního hřbitova československých legionářů a domobranců, kteří byly později exhumováni a přeneseni do velkých italských osárií. Následovala prohlídka malé, ale zajímavé výstavy historických předmětů a dokumentů spojených s pobytem československých legionářů ve městě a okolí. Poté se poutníci přesunuli k nedávno odhalené a vysvěcené soše svaté Anežky České. Tato socha je poděkováním ČR městu Solbiate Olona za významné projekty v oblasti vojenské historie, související se 100. výročím vzniku ČSR, s obnovou historické paměti vztahující se k formování československých jednotek v Itálii a za zřízení pomníku československým legionářům a domobrancům v roce 2017. Poutníci zde položili věnec, sestra Jana Šmardová pronesla krátkou modlitbu a na závěr všichni zazpívali státní hymnu. Dalším bodem programu dne byla zastávka v centru Jana Pavla II., kde bylo připraveno občerstvení a během neformálního posezení byly předány dary a ocenění. Následoval přesun do nedalekého Legnana, kde na místním hřbitově odhalena pamětní deska československým legionářům. Zde čekalo na naše poutníky tradiční italské překvapení. Slavnostní akt odhalení pamětní desky na místním hřbitově se změnil ve velkou událost. Za italskou stranu se odhalení zúčastnila jednotka italské armády, italští veteráni, Alpiníci, zástupci policie a mnoho dalších významných hostů. I zde byly na závěr akce předány dary a ocenění. Následoval již pouze přesun do Milána, kde byli poutníci poslední noc před návratem do vlasti ubytování. Večer většina členů delegace ČsOL využila k návštěvě centra a prohlídky historického náměstí, kterému kraluje Milánský dóm.

Úterý 25. září již bylo ve znamení návratu domů. Než však autobus vyrazil zpět na Prahu, zastavili se poutníci ještě na anglickém válečném hřbitově v Miláně, kde jsou pochování členové paravýsadku Silica-Sever kpt. Rudolf Hrubec a čet. Bohuslav Nocar, kteří zahynuli při pádu letounu, který je dopravoval k plnění úkolu. I zde byl položen věněc, pronesena modlitba a zazněla státní hymna, která byla tečkou další úspěšné poutě. Československá obec legionářská ve spolupráci ministerstvem obrany, velvyslanectvím České republiky v Itálii, městem Arco a Alpiníky ze skupin Arco, Riva a Nago na konci září 2018 připomenula 100. výročí vyvrcholení bojů československých legionářů v Itálii a Národní pouť se jak svou masovostí, tak i mediálním dopadem důstojně zapsala do akcí spojených s připomínkou 100. výročí vzniku našeho samostatného státu. Poděkování a pochvalu si zaslouží všichni organizátoři této poutě, uniformované čestně stráže při pietních akcích, studentky a studenti střední vojenské školy z Moravské Třebové a všichni účastníci Národní poutě, kteří skvěle reprezentovali Československou obec legionářskou a Českou republiku v Itálii.

 

ses. Marcela Volfová a br. Milan Mojžíš