Z Prahy ve čtvrtek 1. listopadu 2018 v podvečer  vyrazily do severní Francie dva autobusy. Před poutníky v autobusu č. 1. byla šestidenní pouť, zatímco osádka autobusu č. 2 odjížděla do Francie na prodloužený víkend, aby se především zúčastnila hlavního bodu programu, který přichystala francouzská strana na sobotu 3. listopadu. První zastávkou československé delegace vedené tajemníkem ČsOL br. Milanem Mojžíšem byl vojenský hřbitov La Cheppe – Marne, kde jsou na francouzském vojenském hřbitově pochováni tři naši legionáři, kteří zemřeli v ambulatní nemocnici 3/65 Cuperly. U hrobů Michala Ondiče, Jana Šmelanského a Jana Hulky studentky a studenti z Moravské Třebové položili malé věnce a poutníci minutou ticha a zpěvem statní hymny uctili jejich památku. Čestnou stráž se státním praporem a historickými zástavami tvořili bratři v uniformách aktivních záloh a v replikách dobových uniforem francouzských legií a studentky a studenti vojenské střední školy z Moravské Třebové. Studentů tentokrát vyrazilo do Francie 13 a skvěle reprezentovali svou školu, Československou obec legionářskou a Českou republiku. Následoval přesun do Chalons Sur Mame, kde jsou na francouzském vojenském hřbitově pochováni František Kolařík a Jan Miler, kteří zemřeli v záložní nemocnici 54 Chalons. I zde byly u hrobů položeny věnce a památka padlých byla uctěna minutou ticha a zpěvem hymny. Poslední pietní akty prvního dne poutě se uskutečnily na vojenském hřbitově ve Fére-Champenoise, kde jsou pochováni Josef Bydžovská a Josef Kvěch, kteří zemřeli v ambulantní nemocnici 7/7 Vertus. Po standardním pietním aktu se oba autobusy vydaly směr na Meaux, kde se nachází rozsáhlé muzeum Velké války, které v roce 2011 otevřel tehdejší francouzský prezident Sarkozy. Muzeum se pyšní více jak padesáti tisíci vystavenými exponáty zakoupenými či zapůjčenými převážně ze soukromých sbírek a patří k evropské špičce. Daleko skromnější, avšak stejně zajímavé je i muzeum Fort de la Pompelle, které se nachází v pevnosti obklopující Remeš a které se stalo poslední zastávkou prvního dne cesty. Po prohlídce muzea následoval přesun do samotné Remeše, kde byli poutníci po dvě noci ubytováni. Mnozí z nich ještě našli dostatek sil na cestu do centra města, kde si nenechali ujít prohlídku místní světoznámé katedrály.

Sobota 3. listopadu byla ve znamení velkých vzpomínkových ceremonií, které byly plně v režii francouzských pořadatelů. Jejich příprava probíhala od léta a prostřednictvím přidělence obrany České republiky ve Francii plk. Jaroslava Sejpky jsme do nich byli zařazeni i my. Radnice města Vouziers připravila od rána 3. listopadu do pozdních večerních hodin sérii pěti pietních aktů a tří další zastavení. Do celé této velkolepé ceremonie byli zapojeni představitelé šesti států, jejich vojáci bojovali a umírali v první světové válce v tomto teritoriu.  Jednalo se o Francii, Belgii Rusko, Českou a Slovenskou republiku a Německo. Zúčastněné státy zastupovali velvyslanci či zástupci velvyslanců jednotlivých zemí, Francii pak představitelé místní samosprávy, armády, četnictva a státní správy v čele s prefektem. Celkem bylo radnicí města Vouziers pozváno na 115 VIP celebrit a na 200 hostů. Další desítky domácích obyvatel  se účastnilo pietních aktů v jednotlivých destinacích. Českou republiku zastupoval velvyslanec České republiky ve Francii Petr Drulák, přidělenec obrany České republiky ve Francii plk. Jaroslav Sejpka, paní senátorka Anna Hubáčková, poslanec Jan Řehounek a ředitel Krajského vojenského velitelství Pardubice plk. Petr Holý. Mimo dva plné autobusy poutníků z Československé obce legionářské přijel do Vouziers ještě biskup Církve československé husitské David Tonzar se ženou, prezident Asociace československých dobrovolníků ve Francii Pavel Lešák s manželkou Beatricí, dále autobus z družební obce Ratíškovice s folklórním souborem včetně kapely a multivan s příslušníky čestné stráže AČR. 

Úvodní pietní akt se konal na národním hřbitově ve Vouziers, kde byl vybudován improvizovaný pomník se schránkou na prsť. Před příjezdem vzácných hostů nastoupily na svá přidělená stanoviště čestné jednotky Armády České republiky, Slovenských ozbrojených sil, francouzské armády, doplněné našimi bratry v dobových i současných uniformách s historickými prapory. Po příjezdu skupiny vzácných hostů a zahájení ceremoniálu následovalo uložení prstí ze všech šesti zde bojujících států. Česká prsť byla přivezena z Ratíškovic, odkud pocházeli zde bojující českoslovenští legionáři. Jednotlivé urny s prstí  ukládali do kamenné schránky nejvyšší představitelé  jednotlivých zemí. Při ekumenické bohoslužbě byla schránka uzavřena mramorovou deskou. Studentky a studenti Masarykova lycea přečetli vzpomínky jednotlivých vojáků na boje na konci první světové války a následovalo přednesení proslovů zástupců jednotlivých zemích. Po položení kytic a věnců, které zástupcům jednotlivých delegací, nosili mladí dobrovolní hasiči a hasičky, zahrál místní orchestr „velmi originálním“ způsobem hymny všech šesti přitomých států. Naneštěstí jsme toto ne příliš úspěšné provedení slyšeli toho dne ještě čtyřikrát. Česká delegace, aniž by se dopředu domlouvala, vynikajícím způsobem státní hymnu zazpívala, a tak ji ponechala její důstojnost. Minutou ticha  se zahráním večerky byla první ceremonie ukončena. Zatímco se vzácní hosté a delegace pomalu přesouvali k přistaveným automobilům a autobusům, aby se přesunuli na náměstí ve Vouziers, delegace ČsOL nastoupila u pomníku pohřbených československých legionářů a připomenula si položením věnců jejich památku. V delegaci bylo několik potomků vojáků, kteří v těchto místech bojovali, nebo jsou zde přímo pohřbeni. Na závěr biskup Církve československé husitské pronesl modlitbu a památka československých obětí byla uctěna minutou ticha. 

Další pietní akt se odehrál před radnicí ve Vouziers, kde se nachází pomník obětí obou světových válek. Zástupci států a delegací nejprvě jednotlivě položili květinové dary a děti z místního pěveckého sboru přinesly k pomníku růže v barvě francouzské vlajky. Následovalo zapálení „věčného ohně“, kterého se ujal starosta Vouziers. Po státních hymnách, které protentokrát zazpívaly děti z pěveckého sboru, se všichni vzácní hosté společně poklonili památce obětí obou světových válek a podáním si rukou dali najevo přátelství a soudržnost kdysi znepřátelených zemí. Po tradičním francouzském poděkování celebrit nosičům vlajek a praporů se všichni přítomní vydali v průvodu do nedaleké Masarykovy školy. V čele průvodu šly naše čestné stráže s prapory a hudba, která pochodové skladby zvládala v daleko vyšší kvalitě než hraní státních hymen. Výstavbu školy ve 20. letech minulého století financovala Československá republika prostřednictvím Československé obce legionářské a byla otevřena 25. května 1930. Po prohlédnutí auly, kde je umístěna socha T. G. Masaryka od Jana Štursy, se všichni přesunuli na nádvoří školy, kde bylo přichystáno malé občerstvení, které doplnil zpět a tanec delegace z Ratíškovic. Následoval slavnostní oběd, který pořádalo město v místním kulturním centru. Velmi výborným nápadem, který umožnil nakrmení desítek hostů a celý proces velmi urychlil, se stalo podávání všech chodů oběda pohromadě v jednom předpřipraveném tácu. 

Delegace ČsOL se v předstihu přesunula na místo konání dalšího pietního aktu, do Terronu sur Aisne. Důvodem dřívějšího příjezdu na místo byl křest nově vydané publikace z edice Paměti ČsOL. Jednolo se o druhý dílů pamětí generála Husáka, který se bojů u Terronu ve funkci velitele I. praporu 21. čs. střeleckého pluku zúčastnil. Před budovou bývalého velitelství praporu, kterou zdobí bronzová destička připomínající Národní pouť k 10. výročí bitvy, nám nejprve bratr biskup Tonzar osvětlil, že se křtí lidé, zatímco věci se uvádí do života a pochválil úsilí Československé obce legionářské, neboť všechny zkušenosti minulých generací obohacují nás i naše potomky. Na úspěch knihy si připili i potomci československých legionářů, kteří s námi do Terronu přijeli. Po generálu Husákovi je též pojmenovaná ulice, ve které se dům nachází. Syn majitelky domu poutníkům ukázal původní sklepení, ve kterém si major Husák zřídil velitelství praporu. Poté se poutníci přesunuli k pomníku obětí 1. světové války, kam se zpožděním dorazili i zástupci ČR, SR, Belgie, Německa, Ruska, Francie a přítomných spolků, aby i zde položili květinové dary a minutou ticha uctili památku padlých. Při hraních části  státních hymen pomohla francouzské hudbě kapela z Ratíškovic. K položeným věncům přidal ještě br. Milan Mojžíš se sestrou Marcelou Ludvíkovou svíčku, speciálně vyrobenou Československou obcí legionářskou pro uctění památky 100. výročí konce světové války. U samoty Bobot nedaleko Chestres se u mohutného pomníku čs. legionářů 22. čs. střeleckého pluku konal pietní akt, který měl stejný scénář jako předchozí. Nastoupení čestných jednotek s prapory, položení květinových darů, minuta ticha a státní hymny. Z těchto míst vyráželi českoslovenští vojáci do útoků na kótu 153 a utrpěli zde větší ztráty než při obraně Terronu.

Poslední pietní akt proběhl na německém vojenském hřbitově ve Vouziers, kam se všechny delegace přesunuly. Po položení věnců a uctění památky padlých minutou ticha byli vzácní hosté a delegace ČsOL a Ratíškovic pozváni na radnici, kde pro ně bylo přichystané drobné občerstvení. Vedení města při této příležitosti předalo dary všem zástupcům přítomných zemí. Ocenění se dostalo i Československé obci legionářské, za kterou dary převzal br. Řídící tajemník Milan Mojžíš, který v krátkém proslovu poděkoval panu starostovi za krásně zorganizovanou akci a sám předal několik darů od ČsOL. Svá slova myslel upřímně, neboť se francouzským pořadatelům opravdu podařilo zvládnout rozsáhlou ceremonii včetně přesunů stovek hostů a důstojně tak připomenout boje, které v této oblasti probíhaly před 100 lety.

Následující den se delegace ČsOL rozdělila, autobus č. 2 totiž vyrazil zpět do vlasti, ale cestou se ještě zastavil ve Verdunu, aby si zde prohlédl novou expozici muzea, která zde byla instalována u příležitosti 100. výročí bojů v roce 2016. Jedná se o vysoce moderní pojetí prezentace a dokonce několik prvků z této expozice sloužilo jako inspirace pro projekt našeho muzea v 1. podzemním podlaží hotelu Legie. Autobus č. 1 pokračoval ve vzpomínkovém programu v režii br. Mojžíše. První zastávkou byl vojenský hřbitov Voie de la Liberte v Jonchery s/Suippes. Zde je pochován František Jiráň, Rudolf Mikeš, Rudolf Faktor,  Zdeněk Menhard, Josef Staněk a Rudolf Pavelec, kteří zemřeli v ambulantní nemocnici 10/13 Bussy le Cháteau v listopadu 1918, tedy již po vyhlášení samostatného státu. Po krátkém pátrání se podařilo všech šest hrobů na rozsáhlém hřbitově najít a u každého položit věnec. U posledního hrobu pronesla ses. Jana Šmardová z Církve československé husitské krátkou modlitbu, minutou ticha jsme uctili památku padlých a z úst poutníků zazněla státní hymna. Další zastávkou byl hřbitov v Souain-Perthes, kde je pochován legionář Josef Nevyhoštěný, který zemřel kteří zemřeli v ambulantní nemocnici 13/20 30. října 1918. I jemu poutníci položili k hrobu věnec, odříkali modlitbu a minutou ticha a hymnou ucitili jeho památku. Položení věnců se uskutečnilo i pár kilometrů dál u nepřehlédnutelného pomníku Monument de Ferme Navarin. Je to obrovský památník ve tvaru pyramidy s kostnicí, ve které jsou uloženy ostatky 10 000 vojáků, kteří zahynuli v okolí. Na kamenných kvádrech jsou vytesány názvy všech jednotek, které se zúčastnily bojů v Champagne a mezi nimi je uvedena i Československá střelecká brigáda. Za pomníkem jsou ponechány zbytky zákopů. Tento den poutníci ještě navštívili francouzský vojenský hřbitov v Minaucourt-Marne, kde je pochováno 25 československých vojáků zemřelých v evakuační nemocnici 9/5 Avue – Marne.  Následoval přejezd do Argonnského lesa, kde v Haute Chevauchée na kótě 285, lze nalézt zbytky bojiště s obrovským minovým kráterem  a ohromný památník s kostnicí s pozůstatky asi 10 000 neznámých vojáků nalezených na zdejším bojišti. Památník je věnován bojům v oblasti Argonne a na jeho jedné stěně je zmíněna i 1. československá střelecká brigáda. I zde proběhl pietní akt a byla zapálena svíčka k uctění památky obětí 1. světové války.

Odpočinek od pietních aktů přinesla zastávka ve válečném muzeu La Main De Massiges. Jedná se o muzeum v přírodě, které je vybudováno na místech bojů první světové války. Dá se zde procházet německými i francouzskými zákopy, týlovými prostory a úkryty. Vše je velmi pečlivě udržováno a majitelé postupně odkrývají a rekonstruují stále další a další zákopy. Při jejich odkrývání bylo nalezeno mnoho ostatků německých a francouzských vojáků o čemž návštěvníka informují malé tabulky. 

Další část tohoto dne byla věnována připomínce účasti amerických vojáků v první světové válce, neboť jejich jednotky bojovaly na levém křídle úseku nasazení Československé střelecké brigády. Z amerického Monumentu du Blanc Mont (na Bílé hoře) u Sommepy-Tahure, je zajímavá vyhlídka na okolní pozůstatky zákopů i na malebnou krajinu ve které byly v říjnu 1918 sváděny těžké boje. Nejen společným bojištěm máme svázaný vztah s americkou armádou v první světové válce. Po vstupu Spojených států do války s Německem v dubnu 1917 byl  celé zemi byl zahájen výcvik branců pro americkou armádu, do které též vstoupilo 30 218 Čechů a 12 186 Slováků s americkým občanstvím narozených v Českých zemích a na Slovensku. První příslušníci American Expeditionary Forces (AEF)  dorazili do Evropy v červnu 1917. Do konce války jich byly dva miliony a s nimi i 30 000 krajanů narozených v Českých zemích a na Slovensku. V americké armádě ještě sloužilo téměř 28 000 krajanů narozených již v USA. Krajané však nikdy netvořili samostatné vojenské celky podle národnosti, neboť to odporovalo americké politice integrace a asimilace přistěhovalců.  Americké jednotky rozhodujícím způsobem přispěly k vítězství sil Dohody. Spojené státy ztratily 126 432 vojáků, přičemž polovina zemřela v důsledku pandemie španělské chřipky. Během roku 1919 se američtí vojáci, včetně českých a slovenských krajanů, vrátili z Evropy do Spojených států. Abychom si alespoň symbolicky připomenuli padlé Čechy a Slováky, navštívili jsme americký vojenský hřbitov v Romagne-sous-Montfaucon, na kterém je pohřbeno 14 256 vojáků, což ho činí největším americkým hřbitovem v Evropě. Je zde pohřben i seržant Matěj Kocák. Tento příslušník 5. pluku americké námořní pěchoty, pocházející ze slovenských Gbel, se za dobytí kulometné hnízda 18. července 1918 stal dvojnásobným nositelem Medaile cti amerického Kongresu, čehož dosáhlo za celou historii tohoto nejvyššího amerického vyznamenání pouhých 19 vojáků. Vzniku samostatného Československa se ale nedožil, neboť byl 4. října 1918 zabit v bitvě o Blanc Mont Ridge. Právě u jeho hrobu byl vykonán pietní akt, jemuž zajímavou atmosféru dodal br. Daniel Malý, který se pro tuto příležiost oblékl do dobové uniformy 2. pěší divize americké armády. Po pietním aktu dali poutníci ještě české vlaječky k hrobům našich krajanů a poté se cesta autobudu ubírala směr Verdun, aby i druhá část delegace ČsOL navštívila zdejší muzeum. 

V pondělí se poutníci rozloučili s Remeší a vydali se směr Paříž. Po cestě se ještě zastavili v Compiegne v malém muzeu, které připomíná velmi důležitou historickou událost. Před sto lety, 11. listopadu 1918, zde bylo ve velitelském vagónu maršála Focheho podepsáno příměří a s účinností od 11 hodin pařížského času. V budově muzea je vystavena replika slavného vagónu, informační panely a sbírkové předměty připomínají velmi zajímavou historii místa i samotného vagónu. Návštěvou Compiegne bylo symbolicky završeno putování po bojištích západní Evropy. I zde byla uložena pamětní svíčka ČsOL připomínající 11. listopad.  Po příjezdu do Paříže následovaly první kroky poutníků na hřitov Pére Lachaise, kde bylo v plánu položit věnec u památníků československých dobrovolníků. Naše přání ovšem nesdílela ochranka hřbitova, které se příliš nelíbilo parkování autobusu před vjezdem na hřbitov. Pietní akt tedy proběhl svižně a poté autobus vyrazil do centra hlavního města Paříže pod Vítězný oblouk, připomenout si slavné defilé na počest vítězství ve Velké válce, kterého se zúčastnily i naše jednotky. Po přesunu k Eifellově věži byl dán rozchod, kteří mnozí využili k prohlídce města, aby navštívili pamětihodnosti, jako je Louvre, katedrála Notre Dame či Invalidovna. Bratr Milan Mojžíš s Pavlem Filipkem zašli na nedaleké velvyslanectví České republiky, aby poděkovali panu velvyslanci Drulákovi a přidělenci obrany plk. Sejpkovi za spolupráci během celého jubilejního roku 2018. Odměnou všem za náročné dny byl při odjezdu pohled na večerně rozzářenou dominantu Paříže.

Poslední den poutě byl ve znamení přesunu do vlasti. Cestou se poutníci zastavili ještě u monumentálního amerického památníku v Chateau Thierry, připomínající těžké boje amerických jednotek v této oblasti. Na úpatí památníku jsme se společně vyfotografovali a poté vyrazili na Prahu.  Tak bylo zakončeno letošní putování po bojištích, na kterých před 100 lety krváceli českoslovenští vojáci a kde se rozhodovalo o vzniku našeho samostatného státu. Na desítkách míst Československá obec legionářská během celého jubilejního roku 2018 reprezentovala nejen sebe, ale celou Českou republiku a její armádu. Toto by se nemohlo podařit bez součinnosti se zastupitelskými úřady ČR v jednotlivých zemích a s úzkou spoluprací s Odborem pro válečné veterány Ministerstva obrany České republiky. Poděkování patří všem organizátorům jednotlivých poutí a též všem účastníkům, kteří věnovali svůj volný čas připomínáním událostí vedoucích ke vzniku naší samostatnosti. 

 

ses. Marcela Volfová a br. Milan Mojžíš